Posts in Category: life

r024th video

music and animation by Patrik Bergman

and very thanks to
for free software blender.org
for render farm rur.cz

t039th

t034th

Předešlé dva roky mého života, jsou ty nejkrásnější. Nikdy by mě nenapadlo, co vše se dá zažít, prožít, kolik báječných lidí mi vstoupí do života a já jim. Až se někdy ptám, jak to, že mám v životě takové neuvěřitelné štěstí.
Ale musím si přiznat jednu věc. V blahobytu štěstí a radosti se mi netvoří příliš dobře. Takže si někdy své smutky plně prožívám a zjišťuji, že na kráse života neubírají.

Jinak zde je první skladba tohoto roku s poetickým názvem t034th.
Abeceda mi pomalu končí….

s097th video

animation by Vladislav Mikluš and Patrik Bergman
pictures in video by Gabriela Wright
everything else by Patrik Bergman

and very thanks to
for free software blender.org
for knowledge blenderguru.com
for render farm rur.cz

s076th

Pochybnosti, sebereflexe, věčné otázky proč člověk něco neustále tvoří. U mě osobně je to jen čistá potřeba. Myslím si, že pochybnosti a neznalost jsou motivujícím stavem. Vždy, když usednu ke klávesám či k pianu, mám v hlavě nějakou představu. Ta představa nění nikdy o melodiích či harmonyích, je pouze o náladě. Nepřistupuji k tomu jako k ego-prezentaci. Je to čistě jen jistá potřeba, kterou z nějakého důvodu přetvářím v tyhle ruchy. Každým zveřejněním je jistý cyklus tvorby uzavřen a začíná nový. Když skladbu dotvořím a cítím jistý úlevný pocit, okamžitě vytane na mysl těšění se na novou, která už bude opravdu ta, která vyjadří tu náladu, kterou mám. A tak má pochybnost a nezkušenost je jistou invencí. A změny nálad a prožitků jsou mou bezmeznou paletou barev. A vždy věřím, že ta další věc bude blíž k mé vnitřní představě. To neznamená, že bude lepší nebo horší, prostě bude jen blíž.
Tohle je můj svodobný svět.

S009th

S009th vznikla z improvizace, z momentálního emotivního stavu.
A někdy mě ty emotivní stavy nutí se zamýšlet nad blbostma, třeba jako nad selfie.
Osamocen v davu, osamocen ve vztahu a selfie. Co to selfie o dnešní době vypovídá? Možná, že je to veřejné přiznání se k samotě? Je to vlastně hodně divné, když si člověk uvědomí, kolik má virtuálních přátel, ale nikoho, kdo by ho vyfotil. Takže přichází okamžik pro selfie. Nevnímám to jako špatnou či dobrou věc. Vnímám to jako jistý rys doby. Třeba se za sto let budou prapravnoučata smát tomu, co to ti lidé na těch divných fotografiích dělají. Svým způsobem jsou všechny selfie vlastně smutné. Už z podstaty jak vznikli. Dříve se fotoaparát obracel od fotografa směrem do světa, dnes se se fotograf snaží do toho světa sám sebe v pasovat a obrací fotoaparát k sobě. Možná proto, aby se utvrdil, že vůbec existuje. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že jsme se v minulosti více zaobírali poznáním svého okolí, prostředí, společnosti, aby jsme poznali sami sebe. Ale dnes mi to přijde nějak obráceně. Jakoby jsme chtěli, aby okolí poznalo nás. Tak mě teď právě napadá, proč mám jistý postoj vůči jistému současnému umění, ale to je teď šumák. Je to vše nějak padlé na hlavu. Ztřeštěně báječná doba. Co si člověk neudělá nemá. Třeba selfie. 🙂

Pan Z

V rámci kolektivní viny a zodpovědnosti, musím přijmout jistý fakt. To jak se pan Z prezentuje a že jeho slova a obsah jsou do jisté míry exkrementálního charakteru, mě neustále nutí se zamýšlet, proč tohle vše. Až jsem si z nějakého důvodu uvědomil, že pan Z je vlastně obětí, samaritán. On vlastně pro nás dělá dobro na úkor své osoby.
Z historického hlediska, všechny krize stmelovali společnost. A my máme to štěstí, že nemusíme vstupovat do války, prožívat ekonomické trable, ale že máme pana Z, který nám dokáže vytvářet krizi. Ta krize se týká morálky. Morálky jednotlivce, morálky společnosti. A vlastně ani není důležité, jestli dospějeme k nějakému výsledku. Důležité je, že se společnost, jednotlivec zamýšlí nad určitými věcmi.
On nás vlastně pan Z stmeluje. Máme společné téma, zoufání, stud. Ale je to kolektivní zodpovědnost, kterou by jsme měli do jisté míry přijmout. Tím nemyslím souhlasit s jistými věcmi.
A navíc, kdo z nás je takový frajer, aby dokázal dát takovou oběť. Kdo je schopen ze sebe udělat ikonu sebestředné vulgární arogance odtržené od reality. Alkoholizmus je nemoc, která člověka staví do iracionálního světa.
Pan Z má jisté opodstatněni v naší době. Díky němu si můžeme o to víc vážit některých lidí. Existují virózy, schody, ale hlavně existuje volební období. Trpelivost je dobrým společníkem.
Mimochodem, díky panu Z, jsem objevil ve svém okolí spoustu lidí se silnou morální hodnotou a to stojí za to.
Takže je to něco mezi báječně a skvěle.

Nebezpečná nostalgie

Nevím čím to je, jestli erupce na slunci, něco ve vzduchu či vodě… …poslední dobou se tři senilní staříci, kteří postupem času upadají v zapomnění, mají tendenci vyjadřovat k věcem z minulosti. Chápu, že někteří trpí ztrátou společenské důležitosti, či falešná iluze moci člověka pokrucuje, nic méně to není dostatečný důvod neprávem a bezdůvodně dehonestovat lidi již zesnulé, či zjednodušovat a zlehčovat pohled na historické události. Na druhou stranu, je to důkaz toho, jak může být NOSTALGIE nebezpečná. Je to jako, když si člověk z mládí pamatuje jak mu vše šlo snadno a že “to” strádání nebylo tak strašné, ale dnes… …hlavně že jsem se měli rádi a nic jsme nepotřebovali, za to dnes… …to za nás nebylo… …ta dnešní mláděž… Už tisíce let se to opakuje, zapomínáme. Stačí si přečíst něco od Aristotela, jako by to psal včera.

Nostalgie může být nebezpečná právě proto, že jistí lidé začnou zlehčovat minulost, historické události. Možná, že díky tomu jsou lidské dějiny v jistých věcech se opakující. Dokonce mě děsí, jak nostalgie i v mé hlavě dokáže přetransformovávat mé vzpomínky, pocity nebo historické povědomí. Studená válka se pro mě v jistých momentech stává tak trochu romantickým pohledem na dobu špiónů, jasně definovaného dobra a zla. A z nějakého důvodu vytěsňuje lidská utrpení, strádání či omezování.
Je děsivé, jak lidská paměť je krátká a je důležité si jisté věci neustále připomínat abychom je neopakovali. Jenže je mi jasné, že se nikdy nepoučíme.
Ale máme to štěstí, že žijeme v báječné společnosti na báječném kousku země. Je nás přes 10 500 000 a z toho jen 1 245 848 dalo hlas tomu neurvalci. Takže žiji v naději, že vetší část lidí věří ve slušnost. Máme možnost se svobodně vyjádřit k čemukoliv, můžeme se svobodně rozhodovat o tom, jak naložíme se svým životem. A za všechny úspěchy či neúspěchy si zodpovídáme samy. Já tomu říkám svoboda. No není to bájo. 🙂