s076th

Pochybnosti, sebereflexe, věčné otázky proč člověk něco neustále tvoří. U mě osobně je to jen čistá potřeba. Myslím si, že pochybnosti a neznalost jsou motivujícím stavem. Vždy, když usednu ke klávesám či k pianu, mám v hlavě nějakou představu. Ta představa nění nikdy o melodiích či harmonyích, je pouze o náladě. Nepřistupuji k tomu jako k ego-prezentaci. Je to čistě jen jistá potřeba, kterou z nějakého důvodu přetvářím v tyhle ruchy. Každým zveřejněním je jistý cyklus tvorby uzavřen a začíná nový. Když skladbu dotvořím a cítím jistý úlevný pocit, okamžitě vytane na mysl těšění se na novou, která už bude opravdu ta, která vyjadří tu náladu, kterou mám. A tak má pochybnost a nezkušenost je jistou invencí. A změny nálad a prožitků jsou mou bezmeznou paletou barev. A vždy věřím, že ta další věc bude blíž k mé vnitřní představě. To neznamená, že bude lepší nebo horší, prostě bude jen blíž.
Tohle je můj svodobný svět.

s053rd feel so good

Došlo k jistému paradoxu, díky skladbě s097th, kterou jsem včera složil jsem dostal odvahu sem konečně dát tuhle skladbu z léta. Tak konečně ji mohu opustit a jít dál.

s041st

s034th

…původně jsem si myslel, že tuhle skladbu vůbec nedotáhnu. A už vůbec, že bych ji kdy zveřejnil. Ale po čase jsem si to tak nějak rozmyslel.

s087th

…tak jo, opět to chtělo odvahu. Zde je jedna z posledních skladeb. Před měsícem jsem si pořídil snímač na akustickou kytaru, takže zde je jeden z prvních pokusů. Jinak co se týče skladeb, s087th je prozatím poslední. Mám připravené další kousky s poetickými názvy jako s034th, s041st, s053rd, s069th, s076th. Je to jakýsi rituál, že s každým uveřejněním je pro mě skladba “dokončená” a můžu od ní odejít. Snad právě proto se musím přinutit sem dát další kousky.

s025th

…tak trochu pokus s kytarama. Původně to mělo základ v breakbeatu či dnb, ale nějak mi to nesedlo, tak jsem to předělal a zde je výsledek.

s021st

…ale proč ne….
To se mi někdy tak splaší metronom… …a musím přiznat, že i mě to někdy tak trochu nutí dělat takový ten pohyb “jako že tanec”.

S009th

S009th vznikla z improvizace, z momentálního emotivního stavu.
A někdy mě ty emotivní stavy nutí se zamýšlet nad blbostma, třeba jako nad selfie.
Osamocen v davu, osamocen ve vztahu a selfie. Co to selfie o dnešní době vypovídá? Možná, že je to veřejné přiznání se k samotě? Je to vlastně hodně divné, když si člověk uvědomí, kolik má virtuálních přátel, ale nikoho, kdo by ho vyfotil. Takže přichází okamžik pro selfie. Nevnímám to jako špatnou či dobrou věc. Vnímám to jako jistý rys doby. Třeba se za sto let budou prapravnoučata smát tomu, co to ti lidé na těch divných fotografiích dělají. Svým způsobem jsou všechny selfie vlastně smutné. Už z podstaty jak vznikli. Dříve se fotoaparát obracel od fotografa směrem do světa, dnes se se fotograf snaží do toho světa sám sebe v pasovat a obrací fotoaparát k sobě. Možná proto, aby se utvrdil, že vůbec existuje. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že jsme se v minulosti více zaobírali poznáním svého okolí, prostředí, společnosti, aby jsme poznali sami sebe. Ale dnes mi to přijde nějak obráceně. Jakoby jsme chtěli, aby okolí poznalo nás. Tak mě teď právě napadá, proč mám jistý postoj vůči jistému současnému umění, ale to je teď šumák. Je to vše nějak padlé na hlavu. Ztřeštěně báječná doba. Co si člověk neudělá nemá. Třeba selfie. 🙂